Metody finanční analýzy
Fundamentální FA
• soustřeďuje se na vyhodnocování spíše kvalitativních údajů o podniku
• základní metodou analýzy je odborný odhad založený na hlubokých empirických i teoretických zkušenostech analytika
• informace kvantitativní povahy se do analýzy zahrnují, zpravidla se však nezpracovávají pomocí algoritmizovaného matematického aparátu
Technická FA
• kvantitativní zpracování ekonomických dat s použitím matematických, matematicko-statistických a dalších algoritmizovaných metod
• výsledky zpracování jsou vyhodnocovány kvantitativně i kvalitativně
• můžeme rozdělit na elementární - analýza extenzivních ukazatelů, analýza fondů finančních prostředků, analýza poměrových ukazatelů a analýza soustav ukazatelů, a vyšší metody – matematicko-statistické a nestatistické metody
Elementární metody technické FA:
Analýza extenzivních ukazatelů
• Horizontální analýza
• Vertikální analýza
Analýza fondů finančních prostředků
• Analýza čistého pracovního kapitálu
• Analýza čistých pohotových prostředků
• Analýza čistých peněžně pohledávkových fondů
Analýza poměrových ukazatelů
• analýza ukazatelů likvidity
• analýza ukazatelů finanční stability
• analýza ukazatelů aktivity
• analýza ukazatelů rentability
• analýza ukazatelů založených na cash flow
• analýza ukazatelů kapitálového trhu
Analýza soustav ukazatelů
• Pyramidové soustavy ukazatelů (příklad: Du Pont diagram)
ANALÝZA EXTENZIVNÍCH UKAZATELŮ
Horizontální analýza (analýza „po řádcích“) se zabývá porovnáváním změn položek jednotlivých výkazů v časové posloupnosti.
Přitom lze z těchto změn odvozovat i pravděpodobný vývoj příslušných ukazatelů v budoucnosti. Zde je však nutno postupovat s velkou opatrností: záleží totiž na tom, zda se podnik v budoucnu bude chovat stejně jako v minulosti.
K dosažení dostatečné vypovídací schopnosti této metody analýzy je zapotřebí:
• mít k dispozici dostatečně dlouhou časovou řadu údajů (v každém případě minimálně dvě období, lépe více než dvě období);
• zajistit srovnatelnost údajů v časové řadě u konkrétního analyzovaného podniku;
• pokud možno vyloučit z údajů všechny náhodné vlivy, které na vývoj určité položky nějakým způsobem působily (rozsáhlé opravy vlivem přírodních katastrof apod.);
• při odhadech budoucího vývoje je třeba do analýzy zahrnout objektivně předpokládané změny (procento inflace, změny regulovaných cen nebo jejich deregulaci, vývoj měnového kurzu apod.); zde však existuje značné riziko chybného odhadu.
• Výstupy z horizontální analýzy lze samozřejmě vyjádřit i ve formě bázických nebo řetězových indexů.
• Bázické indexy porovnávají hodnoty určitého ukazatele v jednotlivých obdobích s hodnotou téhož ukazatele ve zvoleném stále stejném období, které je vzato za základní srovnání.
• Řetězové indexy srovnávají hodnoty určitého ukazatele v jednotlivých obdobích s hodnotou téhož ukazatele v předcházejícím období.
Procentní (vertikální) analýza
• Metoda spočívá ve vyjádření jednotlivých položek účetních výkazů jako procentního podílu k jediné zvolené základně položené jako 100 %. Této analýze se někdy říká také strukturální.
Pro rozbor rozvahy je jako základ zvolena výše aktiv celkem (nebo pasiv celkem), pro rozbor výkazu zisku a ztráty velikost celkového obratu, tj. výnosy celkem.
ANALÝZA FONDŮ FINANČNÍCH PROSTŘEDKŮ
Ve finanční analýze se jako „fondy“ označují ukazatele vypočítávané jako rozdíly mezi určitými položkami aktiv a pasív. Pojem „čisté fondy“ znamená aktiva očištěná od na nich váznoucích závazků. Mezi nejčastěji používané fondy ve finanční analýze patří čistý pracovní kapitál čisté pohotové prostředky a čisté peněžně pohledávkové finanční fondy.
Čistý pracovní kapitál se vypočítává:
a) jako rozdíl mezi oběžnými aktivy celkem a krátkodobými závazky:
Čistý pracovní kapitál = Oběžná aktiva – Krátkodobé závazky
Jedná se o oběžná aktiva očištěná o ty závazky podniku, které bude nutno v nejbližší době (do jednoho roku) uhradit; oběžná aktiva se tedy sníží o tu svou část, která bude na úhradu krátkodobých závazků a krátkodobých bankovních úvěrů a peněžních výpomocí použita.
b) jako rozdíl mezi souhrnem dlouhodobých závazků a vlastního jmění a stálými aktivy:
Čistý pracovní kapitál = (Dlouhodobé závazky + Vlastní kapitál) – Stálá aktiva
Je to tedy ta část oběžných aktiv, která je financována dlouhodobými zdroji krytí – dlouhodobým kapitálem (dlouhodobé závazky, bankovní úvěry a vlastní kapitál podniku).
Velikost čistého pracovního kapitálu je významným indikátorem platební schopnosti podniku. Čím vyšší je čistý pracovní kapitál, tím větší by měla být při dostatečné likvidnosti jeho složek schopnost podniku hradit své finanční závazky. Nabývá-li ukazatel záporné hodnoty, jedná se o tzv. nekrytý dluh.
Ukazatel se vyjadřuje v absolutních hodnotách (v peněžních jednotkách) a je jej vhodné hodnotit v kombinaci s poměrovými ukazateli likvidity. Mezi používané poměrové ukazatele patří i podíl mezi čistým pracovním kapitálem a hodnotou celkových aktiv podniku.
Při hodnocení ukazatele čistého pracovního kapitálu musí analytik vzít v úvahu možnost zkreslení ukazatele vlivem neočištění oběžných aktiv o méně likvidní nebo zcela nelikvidní položky: obtížně vymáhatelné nebo nedobytné pohledávky, obtížně prodejné nebo neprodejné zásoby apod.
U podniků podléhajících auditu účetní závěrky je toto zkreslení méně pravděpodobné než u malých firem.
Na obrázku vidíme situaci, kdy čistý pracovní kapitál je kladný; pak jemu odpovídající část oběžných aktiv je kryta dlouhodobými zdroji financování.
Kdyby čistý pracovní kapitál byl záporný, pak by dlouhodobé zdroje byly nižší než stálá aktiva; část stálých aktiv by byla kryta krátkodobými zdroji. Při takovém stavu by se firma vystavovala vážnému nebezpečí, že kvůli splácení krátkodobých závazků bude nutno rozprodávat stálá aktiva, čímž by se likvidovala sama podstata podnikání.
Kritickou mezí je tedy stav, kdy je čistý pracovní kapitál nulový a oběžná aktiva jsou financována jen krátkodobými zdroji.
Čisté pohotové prostředky (též čistý peněžní majetek nebo peněžní finanční fond) vypočteme jako rozdíl mezi pohotovými finančními prostředky a okamžitě splatnými závazky. Za okamžitě splatné závazky se přitom považují závazky splatné k aktuálnímu datu a starší. Pojem „pohotové finanční prostředky“ chápeme ve dvou úrovních, a sice
a) peníze v pokladně (hotovost) a peníze na běžných účtech,
b) peníze v pokladně (hotovost), peníze na běžných účtech, šeky, směnky, cenné papíry s krátkodobou splatností, krátkodobé vklady rychle přeměnitelné na peníze, zůstatky nevyčerpaných neúčelových úvěrů.
Při použití charakteristiky ad a) vede ukazatel k vyjádření nejvyššího stupně likvidity.
Čistý peněžně pohledávkový fond (nebo též čistý peněžně pohledávkový finanční fond) představuje určitý kompromis mezi předchozími rozdílovými ukazateli a lze jej vypočítat takto:
Čistý peněžně pohledávkový fond = Oběžná aktiva – Zásoby – Nelikvidní pohledávky – Krátkodobé závazky
Další možností je počítat s pohotovými peněžními prostředky a okamžitě splatnými závazky, čímž se však výpočet ukazatele opět stává z publikovaných údajů neproveditelným.
ANALÝZA POMĔROVÝCH UKAZATELŮ
- analýza pomocí poměrových ukazatelů je velmi využívaná, protože je rychlá a nenákladná; umožňuje porovnání více podniků (různých firem) a analyzuje finanční situaci podniku v čase
- její výsledky jsou často vstupními údaji pro vyšší matematické metody finanční analýzy
- ukazatele můžeme rozdělit do 5 základních skupin podle druhu posuzování:
1) ukazatelé rentability (tj. různé formy míry zisku - poměr zisku a kapitálu)
2) ukazatelé aktivity
3) ukazatelé zadluženosti (hodnotí finanční strukturu podniku)
4) ukazatelé likvidity = platební schopnosti
5) ukazatelé kapitálového trhu
Ukazatelé rentability (výnosnosti)
- typické pro ně je vždy ZISK v čitateli k nějaké jiné veličině (vždy poměřují zisk s jinou veličinou)
- patří mezi základní ukazatele k hodnocení podnikatelské činnosti
- ukazatel zjišťuje efektivnost vložených prostředků
ROA – rentabilita úhrnných vložených prostředků (angl. return on assets)
- čím vyšší hodnota ukazatele tím lépe (u všech ukazatelů rentability)
- kolik zisku nám připadá na každou vloženou korunu aktiv
- má vyšší vypovídací schopnost než rentabilita vlastních zdrojů (vlastního kapitálu)
- ROA je přesnější a správnější než rentabilita, která vychází pouze z vlastního kapitálu, protože nelze oddělit zisk vyprodukovanými vlastními a cizími zdroji
- vyjadřuje celkovou efektivnost podniku
- jde o klíčový ukazatel; hodnota tohoto ukazatele by se měla pohybovat okolo 9%
ROA = ZISK před úroky a zdaněním (EBIT) /A (aktiva celkem) x 100 = %
V případě zisku se dosazuje většinou částka zisku před zdaněním a úroky placenými z cizího kapitálu.
ROE – rentabilita vlastního kapitálu ( angl. return on Eguity)
- používá se proto, aby se zjistilo, zda investoři budou chtít vložit prostředky do účetní jednotky
- tato rentabilita ukazuje vlastníkům (akcionářům, společníkům) zda jejich kapitál přináší dostatečný výnos
- potenciální investor požaduje, aby cena, kterou od podniku přijímá za vložený kapitál, byla vyšší než příjem při jiné formě investování
- tento požadavek je oprávněný neboť vklad do vlastního kapitálu nese jisté riziko
- bude-li hodnota tohoto ukazatele dlouhodobě nižší nebo stejná jako úrokové míry v bance, podnik asi nenajde investora
- cenou vlastního kapitálu jsou dividendy a podíly na zisku, vyplácejí se ze zisku zdaněného daní z příjmu právnických osob a dál jsou daněny 15% srážkovou daní
- cenou cizího kapitálu je úrok, úrok je nákladem, který snižuje zisk => použití cizího kapitálu je pro podnik levnější
- standardní hodnota tohoto ukazatele je asi 15%
ROE = Zisk po zdanění (EAT) / VK (vlastní kapitál) x 100 = %
ROS – rentabilita tržeb (angl. return on sales)
- na každou korunu tržeb mi připadá x haléřů zisku, chceme co největší zhodnocení
ROS = Zisk / T (tržby) x 100 = %
Ukazatelé aktivity
- jsou ukazateli doplňkovými
- tyto ukazatelé měří schopnost podniku využívat vložené prostředky (majetek)
- vyjadřují celkovou rychlost jejich obratu nebo rychlost obratu jejich jednotlivých složek za určitý časový interval
- ukazatelé aktivity se počítají pro jednotlivé skupiny aktiv, tj. pro zásoby, pohledávky, stálá aktiva a celková aktiva
- typickými obecnými ukazateli jsou:
1. Doba obratu – doba, po kterou je majetek vázán v určité formě, počítají se pouze u oběžných aktiv, vychází v časových jednotkách, nejčastěji ve dnech
2. Počet obrátek – vyjadřuje, kolikrát se určitý druh majetku v rámci oběžných aktiv obrátí v daném časovém intervalu nejčastěji za rok
Ukazatel obratu celkových aktiv
- informuje o výkonnosti, s jakou firma využívá stálá aktiva k dosažení tržeb
- nízká hodnota ukazatele znamená vyšší využití stálých aktiv
- v komentáři by mělo být uvedeno, jestli jsou stálá aktiva oceněna pořizovací nebo zůstatkovou cenou; při použití zůstatkové ceny se ukazatel obvykle zlepšuje postupem času automaticky, ale pořizovací cena zase neodpovídá inflaci
Obrat celkových aktiv = Tržby / Aktiva
Doba obratu zásob DOZ
Doba obratu vyjadřuje počet dnů, po kterou jsou zásoby vázány v podnikání. Čím je doba obratu delší, tím je menší riziko nedostatku zásob, ale více se v zásobách váže kapitál a to snižuje výnosnost podniku. Proto by měla být doba obratu co nejkratší
Doba obratu pohledávek DOP
Vyjadřuje, jak dlouho trvá, než podnik obdrží platby od svých odběratelů. Standardní hodnota tohoto ukazatele je asi 36 dní. Čím kratší tím lepší.
Doba obratu závazků
Čím je doba delší tím lépe pro nás, ovšem jen do té míry, než nám začnou plynout případné sankce.
Doba obratu závazků = 365/ obrat závazků
Ukazatelé zadluženosti
- vyjadřuje vztah mezi cizími a vlastními zdroji
- využití cizích zdrojů je v určité míře nezbytné
- některým závazkům zejména krátkodobým se podnik při své činnosti nemůže vyhnout
- podnik může ovlivnit zejména využití dlouhodobých cizích zdrojů, jejichž cenou je obvykle úrok
- určitá výše zadlužení je pro podnik prospěšná, protože využití cizích zdrojů je levnější
- přílišné zadlužení zvyšuje rizika, podnik může být příliš zatížen splácením úvěru a úroků => další zadlužování
- cizí zdroje ku vlastním v poměru 60:40 (ideální)
- obecně platí, že čím vyšší je hodnota ukazatele, tím je vyšší zadluženost podniku
Zadluženost1 = cizí zdroje / VK x 100 = %
Zadluženost2 = VK/ celková aktiva x 100 = %
Zadluženost3 = cizí zdroje/ celková aktiva (A) x 100 = %
Zadluženost1 – ukazatel poměru dluhu k vlastnímu kapitálu (D/E)
Zadluženost2 – koeficient samofinancovaní
Zadluženost1+2 zohledňují pouze dlouhodobé závazky, které podnik zatěžují úroky a nepodávají komplexní obraz o zadluženosti
Zadluženost3 – ukazatel věřitelského rizika, tzn., že čím je jeho hodnota vyšší, tím rizikovější je vklad do podniku
Ukazatel finanční páky
- v anglosaských zemích se pro hodnocení zadluženosti používá pákový ukazatel
- vychází se z toho, že aktivity společnosti jsou financovány takovými zdroji, jejichž cenou jsou dividendy nebo úroky, přičemž zisk musí být vyšší
- cizí kapitál působí jako finanční páka
- ukazatel vypovídá o tom kolikrát je cizí kapitál vyšší než vlastní
finanční páka= celková aktiva/ VK
Ukazatelé likvidity
- vypovídají o schopnosti společnosti hradit své závazky, likvidita je jednou ze základních podmínek existence podniku
Běžná likvidita BL
Slouží pro dlouhodobé hodnocení vývoje platební schopnosti firmy. Čím vyšší hodnota vyjde tím likvidnější podnik je, obvykle se udává, že by měla být alespoň mezi 2 – 2,5, je-li vyšší nelze říct, že by to bylo lepší.
BL = OA oběžná aktiva / KD krátkodobé závazky
- likvidnost jednotlivých druhů OA je různá, vypovídací schopnost běžné likvidity proto není nejpřesnější
Pohotová likvidita PL
Hodnotí platební schopnost podniku za delší období. Bývá označována jako likvidita 2. stupně. Hodnota by měla být mezi 1,2-1,5. Odstraňuje nevýhody předchozího ukazatele vyloučením zásob, je nejpoužívanějším ukazatelem likvidity.
PL = OA – zásoby/ KD krátkodobé závazky
Okamžitá likvidita OL
Nekompromisní ukazatel, který vypovídá o okamžité platební schopnosti. Zahrnuje nejlikvidnější majetek. Hodnota by se měla pohybovat kolem 1. Používá se pro vyhodnocení podniku v čase a pro srovnání více podniků.
OL = peněžní prostředky/ okamžitě splatné závazky
- příliš vysoké hodnoty ukazatelů likvidity sice znamenají dobrou platební schopnost, ale také přílišné vázání peněz v jednotlivých složkách OA
Ukazatele kapitálového trhu
- využívají je skuteční i potenciální investoři a všichni, kdo se zabývají burzovními obchody
- tyto ukazatelé se využívají pro posouzení výhodnosti finančního investování
- investory obvykle nejvíc zajímá návratnost jejich investic, výše dividend, cena akcií a podobně
Dividendový výplatní poměr (angl. dividend payout ratio)
· indikátor dividendové politiky podniku - udává, jak velká část vytvořeného čistého zisku je vyplácena akcionářům ve formě dividend
Aktivační poměr (angl. plowback ratio)
· doplňkový ukazatel k dividendovému výplatnímu poměru - udává proporci zisku nevyplaceného na dividendách a reinvestovaného zpět do podnikání
Účetní hodnota akcie (angl. book value per share)
· částka vlastního kapitálu (snížená o jmenovitou hodnotu emitovaných prioritních akcií) připadající na jednu kmenovou akcii podniku
· podle některých analytiků minimum, pod něž by neměla klesnout tržní hodnota akcie
Cash flow na akcii (angl. cash flow per share)
· ukazatel považován za vhodnější pro srovnávání výkonnosti podniků než ukazatel
EPS - umožňuje porovnání podniků, které jinak používají odlišné, i když legální metody účtování
· často používán při mezinárodních srovnáních
Poměr tržní ceny akcie k zisku na akcii (angl. price-earnings ratio, zkr. P/E)
Poměr tržní ceny k zisku na akcii = 
· nejpopulárnější měřítko, kterým investoři hodnotí podniky na trzích cenných papírů
· interpretace:
- částka, kterou jsou investoři ochotni zaplatit za jednu korunu vykazovaných (minulých) zisků
- doba návratnosti kapitálu investovaného do nákupu akcie za předpokladu zachování úrovně minulého zisku na akcii
· čím je ukazatel v čase nebo ve srovnání s jinými akciemi nižší, tím je pravděpodobnější její podhodnocení a tím je pro investora výhodnější k nákupu
Zisk na jednu akcii (angl. earnings per share, zkr. EPS)
· podle akciových analytiků klíčový údaj o finanční situaci společnosti
· investoři chápou výši zisku na akcii jako jeden z hlavních faktorů při svém investičním rozhodování
· velikost ukazatele je rozhodujícím způsobem ovlivněna výší vytvořeného účetního zisku, se kterou lze manipulovat (odpisová politika, opravné položky, rezervy apod.)
· ukazatel se vypočítává za uplynulé účetní období, potenciální investory přitom samozřejmě daleko více zajímá zisk budoucí
Dividenda na akcii (angl. dividend per share, zkr. DPS)
· počítá se z hrubé dividendy před odečtením srážkové daně
· další z indikátorů dividendové politiky podniku
· dividendová politika podniku bývá hledáním optimálního kompromisu mezi zadržením zisků na jedné straně a výplatou podílů na zisku spolu s emisí nových akcií na straně druhé, vše při dané investiční politice společnosti
· projevuje se trend zachování stálých nebo mírně rostoucích dividend - časové řady vyplacených dividend mívají menší rozptyl než časové řady zisků na jednu akcii
Poměr tržní ceny akcie a cash flow na akcii (angl. price-cash flow ratio, zkr. P/CF)
Poměr tržní ceny akcie a cash flow na akcii = 
· ukazatel vhodný ke srovnávání zejména v časových řadách a v mezinárodním měřítku
Poměr tržní ceny akcie k účetní hodnotě akcie (angl. market-to-book ratio)
Poměr tržní ceny akcie k účetní hodnotě akcie = 
· vyjadřuje, kolikrát vyšší tržní hodnotu má podnik, než kolik do něj vložili minulí a současní akcionáři
· podniky s relativně vyšší mírou výnosu na jmění akcionářů se obecně prodávají za vyšší násobky účetní hodnoty
ANALÝZA UKAZATELŮ SOUSTAV
Mezi nejznámější soustavy ukazatelů patří tzv. pyramidové struktury poměrových ukazatelů, které na jednom grafu či v jedné tabulce stručně a přehledně znázorňují několik charakteristických rysů podniku najednou a umožňují postižení vzájemných souvislostí mezi likviditou, strukturou financování a rentabilitou podniku.
Naprosto nejznámější pyramidovou strukturou je diagram vyvinutý a poprvé používaný v nadnárodní chemické společnosti Du Pont de Nemours a nesoucí jméno této společnosti,
tzv. Du Pont diagram. Ukazuje, jak je rentabilita vlastního kapitálu určena ziskovou marží, obrátkou aktiv a poměrem celkových aktiv k vlastnímu kapitálu.
