Předmět, účel a zdroje FA

13.1  Předmět, účel finanční analýzy

                                          

Cílem finanční analýzy je poznat finanční zdraví firmy a identifikovat její slabé stránky, které by mohly firmě v budoucnu působit menší či větší problémy, a naopak stanovit její silné stránky, o které by mohla v budoucnu opírat svou činnost.

Postup, jakým lze tohoto cíle dosáhnout, lze charakterizovat jako:

 

           zobrazení uplynulého vývoje finanční situace a finančního hospodaření podniku,

           určení příčin jejich zlepšení nebo zhoršení,

           volba nejvhodnějších směrů dalšího vývoje činnosti a usměrňování finančního hospodaření a finanční situace podniku.

 

O finančně zdravém podniku hovoříme tehdy, když nemá problémy se svou schopností včas uhrazovat splatné závazky.

 

Finanční tíseň nastává tehdy, když podnik má tak velké potíže s likviditou, že je nemůže vyřešit bez výrazných změn v činnosti podniku a ve způsobu jeho financování.

Finanční zdraví je ovlivňováno likviditou podniku a rentabilitou podniku, a to v daném stupni naléhavosti.

 

Charakteristika a využití FA

         rozbor finanční situace podniku, popř. celého odvětví nebo celého státu

         využívá účetní a statistické informace z vzdálenější nebo bezprostřední minulosti

         pracuje se současnými tendencemi, v některých případech s predikcemi

         interpretuje finanční informace při posouzení výkonnosti a perspektivy firmy, mj. i ve srovnání s jinými firmami a odvětvovým průměrem

 

FA můžeme rozdělit do dvou oblastí:

 

Externí finanční analýza vychází ze zveřejňovaných a jiným způsobem veřejně dostupných finančních, zejména účetních informací.

 

Interní finanční analýza je vlastně synonymem pro rozbor hospodaření podniku. Při tomto druhu analýzy jsou analytikovi k dispozici veškeré údaje z informačního systému podniku, tj. kromě informací z finančního účetnictví i údaje z účetnictví manažerského nebo vnitropodnikového (nákladového), z podnikových kalkulací, plánu, statistiky apod.

 

 

13.2  Zdroje dat finanční analýzy

 

Účetní výkazy jsou výchozím a základním zdrojem informací pro finanční analýzu pro všechny zainteresované subjekty uvnitř i vně podniku - pro podnikové vedení, akcionáře, věřitele, investory, analytiky kapitálových trhů aj. Zachycují pohyb podnikových financí ve všech jejich podobách a ve všech fázích podnikové činnosti. Nutnou podmínkou je, aby tyto výkazy věrně odrážely skutečnou situaci podniku.

 

Účetní výkazy můžeme podle účelu, ke kterému slouží, rozdělit do dvou skupin:

 

a) výkazy finančního účetnictví, které lze jinak označit i jako výkazy externí, protože poskytují informace zejména externím uživatelům; podávají přehled o stavu a struktuře majetku, o zdrojích jeho krytí, o tvorbě a užití hospodářského výsledku a konečně o pohybu peněžních toků.

 

b) výkazy vnitropodnikového účetnictví, které nepodléhají žádné jednotné metodické úpravě, každý podnik si je vytváří více či méně „ke svému obrazu“ a podle svých vlastních potřeb; patří sem zejména všechny výkazy zobrazující čerpání podnikových nákladů v nejrůznějším potřebném členění (druhové, kapacitní, kalkulační), výkazy o spotřebě nákladů na jednotlivé výkony nebo v jednotlivých podnikových střediscích apod.

 

Údaje v rozvaze neodrážejí přesně aktuální hodnotu podniku, neboť účetní metodika ve většině zemí používá jako základ pro oceňování aktiv historickou hodnotu, tj. původní pořizovací cenu, která nezobrazuje zcela přesně současnou hodnotu aktiv a pasiv podniku. Na tom nic nemění ani fakt, že hodnota aktiv je pravidelně upravována o odpisy: odpisy a metody odepisování jsou v některých podnicích nepřesnou a více méně umělou aproximací skutečného procesu stárnutí aktiva. To se projeví zejména v případě, kdy podnik používá z daňových důvodů metody zrychleného odepisování. Technická a ekonomická doba životnosti aktiva se od sebe často výrazně liší.

U položek oběžných aktiv zásoby a pohledávky je reálnost zobrazení jejich hodnoty vázána na důslednost a odpovědnost, s níž příslušný podnik vytváří, resp. rozpouští opravné položky. Pokud podnik opravné položky nevytvoří nebo je vytvoří v nesprávné výši, jsou oběžná aktiva nadhodnocena nebo podhodnocena zejména z hlediska jejich likvidnosti a navazujícího výpočtu ukazatelů likvidity.

Postupné odepisování (tj. „odhodnocování“) stálých aktiv je všeobecně používanou praxí všude ve světě, na druhé straně „zhodnocování“ aktiv se téměř nikde v účetnictví nezohledňuje (u pozemků, lesů, dolů apod., může jejich hodnota postupem času růst).

Podvojné účetnictví nedokáže ocenit některé položky, např. lidské zdroje, kvalifikaci zaměstnanců, kvalitu managementu.

 

Další zdroje informací

         Výroční zpráva

         Prospekt cenného papíru

         Pololetní zpráva emitenta kótovaného cenného papíru

         Novinové články a další informace z médií (nutno brát s rezervou)

         Analýzy v odborných časopisech

         Tiskové konference vedoucích představitelů podniků

         Informace poskytované za úplatu

         Informace z neoficiálních zdrojů

 

 

Úvodní stránka

13. Finanční analýza - podstata, účel, metody