Oceňování zásob
Oceňování oběžného majetku je snazší v tom, že doba mezi jeho pořízením a jeho spotřebou není tak velká jako u dlouhodobého majetku. Ceny zásob se mění s kolísáním jejich tržní ceny. Předpisy je však dáno, že je lze ocenit pořizovacími cenami nebo výrobními náklady; při poklesu tržní ceny je možno ocenění zásob snížit.
Způsoby ocenění zásob
- podle průměrných cen – cena se zjistí jako aritmetický průměr z pořizovacích cen všech dodávek
- podle metody FIFO (first in-first out), první do skladu, první ze skladu
- podle metody LIFO (last in-first out), poslední do skladu, první ze skladu (v ČR zakázáno)
- podle metody HIFO (highest in-first out), první se spotřebovávají nejdráže nakoupené zásoby, aby se co nejdříve přesunuly náklady do odbytu a na trh (používá se v SRN)
- podle metody LOFO (lowest in-first out), první se spotřebovávají nejlevněji nakoupené zásoby (používá se v SRN)
- podle reprodukčních nákladů - u výrobků dlouho skladovaných (např. víno, dřevo) – používá se v SR
Oceňování dluhů (pasiv) podniku
- Při oceňování položek strany pasiv vycházíme z toho, že cizí kapitál, pokud není ve formě obligací nebo jiných obchodovatelných cenných papírů, má účetní (nominální) hodnotu.
- Vlastní kapitál, tak jak je vykazován v rozvaze, je rovněž oceněn účetní (historickou) hodnotou. Skutečná (tržní) cena však může být zcela jiná. U firem, jejichž akcie jsou obchodovány na burze, ji zjistíme jako součin tržní ceny jedné akcie a počtu akcií.
- Tržní hodnota podniku – zjistíme ji, když k tržní hodnotě vlastního kapitálu přičteme tržní hodnotu dluhů. Takto můžeme ocenit podnik, jehož akcie jsou veřejně obchodovatelné. Jejich tržní cena je totiž odrazem budoucích výnosů, které investoři očekávají. Stanovení tržní hodnoty ostatních podniků, např. soukromých nebo akciových, jejichž akcie se neobchodují na burze nebo jen v nepatrném množství, takže jejich cena není spolehlivá, je obtížnější – na to existují speciální metody.