Fixní náklady, jejich relativní úspora, nevyužité fixní náklady, nákladová remanence

Variabilní a fixní náklady

  • Variabilní náklady -  mění se v závislosti na objemu výroby

-          Proporcionální náklady – vyvíjejí se stejně rychle jako objem výroby

-          Nadproporcionální (progresivní) náklady – vyvíjejí se rychleji než objem výroby

-          Podproporcionální (degresivní) náklady – vyvíjejí se pomaleji než objem výroby

-          Do variabilních nákladů patří náklady jednicové a část režijních nákladů

  • Fixní náklady – nejsou závislé na objemu výroby. Jsou vyvolány nutností zabezpečit chod  podniku jako celku. Jejich neměnnost je relativní -  i fixní náklady se mění např. při změnách výrobní kapacity nebo při rozsáhlé změně výrobního programu; nemění se však plynule, ale najednou, skokem.

-          Patří sem: velká část režií, např. odpisy, mzdy správních a technickohospodářských pracovníků, nájemné, pojištění, úroky z půjček, leasingové poplatky, náklady na počítačové vybavení, školení a vzdělávání pracovníků, bezpečnostní služba…

-          Fixní náklady vznikají, i když se nic nevyrábí

-          S růstem objemu výroby klesají průměrné fixní náklady (a tím i celkové náklady) na jednotku produkce – degrese nákladů.

  • Dělení nákladů na variabilní a fixní má smysl pouze v krátkém období, v dlouhém období jsou všechny náklady variabilní

 

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Příklad

 

Roční fixní náklady závodu vyrábějícího kuličková ložiska jsou 3,6 mil. Kč. Variabilní náklady na jedno ložisko jsou 4 Kč, cena ložiska je 9 Kč. Výrobní kapacita je 1100 tis. Kusů ložisek. Údaje o vyrobeném množství a nákladech obsahuje tabulka č. 1

 

Počet vyrobených ložisek v tis. kusech

600

700

800

900

1000

1100

Objem výroby v tis. Kč (cena 1 kusu 9 Kč)

5400

6300

7200

8100

9000

9900

Fixní náklady v tis. Kč

3600

3600

3600

3600

3600

3600

Variabilní náklady v tis. Kč

2400

2800

3200

3600

4000

4400

Celkové náklady v tis. Kč

6000

6400

6800

7200

7600

8000

Celkový zisk (ztráta) v tis. Kč

-600

-100

400

900

1400

1900

Náklady na výrobek v Kč

Fixní

6

5,14

4,5

4

3,6

3,27

Variabilní

4

4

4

4

4

4

Celkové

10

9,14

8,5

8

7,6

7,27

Zisk na výrobek v Kč

-1

-0,14

0,5

1

1,4

1,73

Haléřový ukazatel nákladovosti

1,111

1,016

0,944

0,889

0,844

0,808

Nevyužité fixní náklady

1636

1310

982

655

327

0

Využité fixní náklady

1964

2290

2618

2945

3273

3600

Z tabulky je zřejmé, že v důsledku existence fixních nákladů klesají náklady na výrobek a haléřový ukazatel nákladovosti a roste zisk na výrobek. Pokles (degrese) nákladů a růst zisku je tím vyšší, čím nižší je základní úroveň zvyšující se výroby. Nejnižší je při plném využití výrobní kapacity, při kterém je objem fixních nákladů na jednotku produkce nejnižší.

V souvislosti s existencí fixních nákladů je třeba poukázat na tři jevy:

  • Na relativní úsporu fixních nákladů
  • Na nevyužité fixní náklady
  • Na tzv. remanenci nákladů

 

Relativní úspora fixních nákladů

K relativní úspoře fixních nákladů dochází při zvyšování objemu produkce při neměnných fixních nákladech. Tuto úsporu vypočteme podle vzorce:

 

      U (relativní úspora fixních nákladů v Kč) = FN (fixní náklady) x (k – 1)

 

k =  koeficient růstu objemu výroby (Q1 / Q0)

 

např. rozšířením výroby z 800 na 1000 tis kusů dochází k této relativní úspoře fixních nákladů:

 

                                U = 3600 x ((1000 / 800) – 1) = 3600 x 0,25 = 900 tis. Kč

 

 

Nevyužité fixní náklady

Nevyužitím výrobní kapacity dochází i k nevyužití fixních nákladů. Ta část celkových fixních nákladů, která odpovídá nevyužité výrobní kapacitě, se nazývá nevyužité (volné) fixní náklady. I když jde o teoretické rozdělení fixních nákladů (ve skutečnosti nejsou fixní náklady dělitelné, protože jsou vyvolány nutností zabezpečit chod podniku jako celku), dává nám důležitou informaci o efektivnosti vázání fixních nákladů. Pro řízení podniku z toho vyplývá, že je nutné budovat takové výrobní kapacity, které budou dostatečně využívány. Nevyužité fixní náklady vypočteme podle vzorce:

 

    FNn (nevyužité fixní náklady) = FN x (1 – Qs(skutečný objem výroby v ks nebo Kč)

                                                                          Qp(kapacita v kusech nebo Kč)

 

Např. při výrobě 800 kusů činí nevyužité fixní náklady:

 

FNn = 3600 x (1 – (800 / 1100) = 3600 x 0,2727 = 982 tis. Kč

 

Nákladová remanence

S růstem podniku (zvyšováním jeho výrobní kapacity) rostou fixní náklady. To však neplatí obráceně: s omezením výroby (zmenšením podniku) fixní náklady většinou neklesají ( a když, tak až po určité době), ale zůstávají ve stejné výši (vznikají odpisy budov a strojů, podnik musí platit úroky, různé daně, nájmy…). Tento jev je označován jako nákladová remanence. S ní musíme počítat např. při vyřazení neefektivních výrobků (pokud se nám nepodařilo odbourat s nimi spojené fixní náklady); zisková situace s vyřazením ztrátových výrobků se často zhorší.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

 

zpět na 3. Výnosové a nákladové souvislosti tvorby hospodářského výsledku podniku. Tvorba a regulace cen. Náklady, způsoby členění nákladů, kalkulace nákladů.

zpět na úvodní stránku