Kalkulace úplných a neúplných nákladů

Kalkulace úplných nákladů

• Započítávají veškeré náklady
• Nazývají se také absorbční vzorce (absorbují všechny náklady)

Kalkulace neúplných nákladů – direct costing

• Kalkulace přímých, variabilních nákladů, které kalkulují pouze variabilní náklady – jednicové náklady a variabilní režijní náklady
• Zbývající fixní režijní náklady se považují za náklady, které je nutno vynaložit pro zajištění chodu podniku v určitém období, a zahrnují se až do celkového výsledku období
• U jednotlivých druhů výrobků se nezjišťuje zisk
• Na zisk se pohlíží jako na výsledek činnosti podniku jako celku
• Za přispívání k tvorbě výsledku hospodaření podniku se považuje rozdíl prodejní ceny výrobku a jeho variabilních nákladů, zvaný příspěvek na úhradu fixních nákladů a zisku (příspěvek na úhradu, krycí příspěvek, contribution margin)
• Rentabilita výrobku se měří podílem, jaký má příspěvek na úhradu na ceně výrobku nebo na jednotce omezujícího zdroje (1 normohodina)
• Příspěvek na úhradu připadající na 1 výrobek je stabilnější veličina než zisk, neboť se nemění se změnami vyráběného množství výrobků.
• V praxi obvykle neznáme celkové variabilní náklady na výrobek (známe pouze přímé náklady)
• Aproximace příspěvku na úhradu: Hrubé rozpětí = Cena – Přímé náklady (rovněž marginální výnos, marže
•  Příspěvek na úhradu fixních nákladů a zisku = Cena – Přímé náklady – variabilní režie
• Rentabilita výrobku = Hrubé rozpětí / prodejní cena

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Příklad

Podnik vyrábí tři druhy výrobků, tabulka 1 obsahuje plánové kalkulace těchto výrobků, tabulka 2  rozpočet na plánované období. Z kalkulace úplných nákladů (tab. 1) je zřejmé, že výrobek C je ztrátový (10 Kč ztráty na 1 kus), a podnik se bude snažit jeho výrobu omezit nebo jej z výrobního programu úplně vyloučit (nepodaří-li se snížit jeho náklady). Nejvyšší rentability dosahuje výrobek A, proto se podnik bude snažit jeho výrobu a odbyt zvýšit. Předpokládejme, že na základě těchto kalkulací se podnik rozhodl omezit výrobu výrobku C o 400 kusů a zvýšit výrobu výrobku A o 200 kusů a výrobku B o 300 kusů (předpokládáme, že zdroje ušetřené omezení výroby výrobku C jsou plně využity pro zvýšení výroby výrobku A a B. Sestavíme rozpočet (tab. 3).

Tabulka 1 – kalkulace úplných nákladů

*z rozpočtu v tabulce 2 bylo zjištěno, že přímé mzdy na plánovaný objem výroby činí 264 000 Kč a celková režie podniku 528 000 Kč. Sazba režie je tedy 200% přímých mezd (528 000 / 264 000).

Tabulka 2 – rozpočet nákladů (původní)

Tabulka 3 – rozpočet nákladů (po změně dle zadání)

* sazba režie je 210,36 (528 000/251000)

Z rozpočtu vyplývá, že místo ke zvýšení zisku došlo k jeho snížení o 4000 Kč. Režii, kterou jsme dříve přiřadili výrobku C, musí nyní uhradit výrobky A a B. vypuštěním ztrátového výrobku se totiž omezí jen přímé (variabilní) náklady, zatímco režijní (fixní) náklady se nezmění. A protože cena ztrátového výrobku C byla vyšší než součet přímých nákladů, hradila alespoň část nákladů fixních. Rozhodnutí vypustit výrobek C na podkladě kalkulace úplných nákladů nebylo tedy správné.

Nyní se pokusme sestavit kalkulaci neúplných nákladů. Úlohu doplníme údaji o variabilní režii připadající na jeden výrobek: A = 25 Kč; B = 37,5 Kč; C= 41,1 Kč. Fixní režie je 344 tis. Kč; zjistili jsme ji jako rozdíl celkové režie a variabilní režie vypočtené pro celkový objem výroby.

Tabulka 4 – kalkulace a rozpočet neúplných nákladů (podle původního plánu výroby)