Cenová kalkulace a její význam

Kalkulace nákladů je písemný přehled jednotlivých složek nákladů a jejich úhrn na kalkulační jednici. Kalkulační jednice je určitý výkon (výrobek, polotovar, práce nebo služba), vymezený měřicí jednotkou, např. jednotkou množství (kusy), hmotnosti (g, kg), délky (m), plochy (m2), času… Mohou to být výkony odbytové, prodávané mimo podnik, nebo vnitropodnikové, předávané uvnitř podniku.

Všeobecný kalkulační vzorec

1. přímý materiál

2. přímé mzdy

3. ostatní přímé náklady

4. výrobní (provozní) režie

Vlastní náklady výroby – položky 1 až  4

5. správní režie

6. zásobovací režie

Vlastní náklady výkonu – položky 1 až 6

7. odbytové náklady

Úplné vlastní náklady výkonu – položky 1 až 7

8. zisk (ztráta)

(spotřební daň)

Cena výkonu

ZÁKLAD PRO DPH

9. DPH

Prodejní cena výrobce

9. obchodní rozpětí

ZÁKLAD PRO DPH

10. DPH

Prodejní cena velkoobchodní

10. obchodní rozpětí

ZÁKLAD PRO DPH

11.DPH

Prodejní cena maloobchodní

Tento vzorec je vlastně vzorcem kalkulací ceny, kdy cena vzniká podle principu „náklady + zisk = cena“. Jde o tzv. nákladovou cenu. Tato cena se používá v případech, kdy cenu neurčí přímo trh (v zakázkové výrobě, u nových – na trhu dosud neexistujících – výrobků, u stavebních prací, v projektové činnosti). Zisk připočtený k nákladům je stanoven tak, aby byla zajištěna požadovaná výnosnost kapitálu.

Tato kalkulace je statická – zjištěné průměrné náklady platí pro předpokládaný objem a strukturu výroby. Pro manažerské rozhodování se proto používají další kalkulace – dynamická kalkulace (přihlíží k výši prováděných výkonů); kalkulace variabilních nákladů…

V kalkulačním vzorci jsou dvě základní skupiny nákladů:

• Přímé náklady - dají se přesně zjistit na jednici (přímý materiál, přímé mzdy…)

-          přímý materiál – suroviny, základní materiál, polotovary, pohonné hmoty,  pomocný a ostatní materiál, výrobní obaly – jde o materiál, který se zpravidla stává trvalou součástí výrobku nebo přispívá k vytvoření jeho potřebných vlastností…

-          přímé mzdy – základní mzdy (úkolové, časové…), příplatky a doplatky ke mzdě a prémie a odměny výrobních dělníků přímo související s kalkulovanými výkony. V současné době je u řady výrob obtížné rozlišit přímé a režijní mzdové náklady, neboť podíl přímých mezd klesá a často i mizí

-          ostatní přímé náklady – technologické palivo a energie, odpisy, opravy a udržování, příspěvky na sociální zabezpečení, ztráty ze zmetků a vadné výrobky…

• Nepřímé (režijní) náklady – nedají se přesně stanovit na jednici, jsou to náklady společně vynakládané na celé kalkulované množství výrobků, více druhů výrobků nebo zajištění chodu celého podniku, které není možné stanovit na kalkulační jednici přímo, nebo jejichž přímé určování by bylo nehospodárné.

-          Na jednotlivé výrobky se zúčtují nepřímo prostřednictvím přirážek podle určitých klíčů – hranice mezi přímými a nepřímými náklady je relativní; obecně platí, že kvalita a využitelnost kalkulací roste přičítáním co největšího podílu nákladů přímo na kalkulační jednici. S tím ovšem rostou náklady na zjišťování přímých nákladů; hranicí pro vymezení obou forem nákladů je proto hospodárnost.

-          Výrobní (provozní) režie – nákladové položky související s řízením a obsluhou výroby, které nelze stanovit přímo na kalkulační jednici. Patří sem především režijní mzdy (ve strojové výrobě až 80% mezd), opotřebení nástrojů, odpisy hmotného investičního majetku, spotřeba energie, náklady na opravy, náklady na technický rozvoj, režijní materiál.

-          Správní režie – nákladové položky související s řízením podniku, závodu nebo obchodního organizačního útvaru jako celku; příkladem jsou odpisy správních budov, platy řídících pracovníků, poštovné a telefonní poplatky, pojištění aj.

-          Odbytové náklady – shrnují náklady spojené s odbytovou činností, jako jsou náklady na skladování, propagaci, prodej a expedici výrobku

-          Vzhledem k tomu, že režijní náklady představují značnou část celkových nákladů a jejich velikost neustále roste, je třeba řídit jejich vývoj a stanovit úkoly k jejich snižování.

-          Základním nástrojem řízení režijních nákladů jsou rozpočty, základem pro rozpočtování jsou normy a limity nákladů.

Způsob stanovení vlastních nákladů na kalkulační jednici

• Přímé náklady se v operativních a plánovaných kalkulacích stanoví přímo na kalkulační jednici podle norem spotřeby materiálu a práce; ve výsledných kalkulacích ve výši skutečné spotřeby podle údajů účetnictví, operativní evidence apod.

-          U výsledných kalkulací se nejprve zjišťují náklady a jejich složky na skutečný objem výroby; zjištěné náklady a jejich složky se pak dělí počtem jednotek

• Režijní náklady se v operativní nebo plánové kalkulaci stanoví na kalkulační jednici zúčtovací (režijní) přirážkou, což je v procentech vyjádřený poměr režijních nákladů ke  zvolené peněžní rozvrhové základně, nebo zúčtovací (režijní) sazbou, což je podíl režijních nákladů připadající na jednotku naturální rozvrhové základny.

-          Ve výsledné kalkulaci se rozvrhuje skutečná výše režijních nákladů

-          Základnou pro rozvrhování režijních nákladů bývají veličiny peněžní (např. přímé mzdy, přímý materiál, celkové přímé náklady, zpracovací náklady) nebo naturální (např. počet kusů výrobku, normohodiny nebo strojové hodiny, hmotnost výrobku, spotřeba elektrické energie v kWh aj.)

-           

Základna pro rozvrhování režijních nákladů by měla být zvolena tak, aby:

• režijní náklady k ní byly v maximální míře v příčinné závislosti z hlediska jejich celkových změn (např. materiálová režie je závislá na objemu spotřeby surovin a materiálů)
• tvořila podstatný podíl ve struktuře nákladů (např. v mechanizovaných a automatizovaných výrobách tvoří výrobní mzdy nepatrný podíl z celkových nákladů a jako rozvrhová základna pro režijní náklady jako celek by neměly být použity
• byla dostatečně velká, stálá a snadno zjistitelná

Jako rozvrhových základen se doporučuje používat:

• naturálních ukazatelů (kg, t, kWh, pracovní hodiny, normohodiny, strojové hodiny…) a zúčtovací sazbu stanovit peněžní částkou na jednotku těchto ukazatelů (např. odpisy stroje za 1 strojohodinu)
• více rozvrhových základen (např. pomocný materiál rozvrhovat z větší části podle hmotnosti výrobků, z menší části podle jejich výrobního času
• co nejvíce diferencovaných zúčtovacích sazeb (sazeb podle druhů strojů…)
• dynamických kalkulací

Metody kalkulace

Způsob stanovení jednotlivých složek nákladů na kalkulační jednici. Metody kalkulace závisí na předmětu kalkulace, tj. na tom, co se kalkuluje (jednoduchý, složitý výrobek), na způsobu přičítání nákladů výkonům (jak se přiřazují náklady na kalkulační jednici), na požadavcích kladených na strukturu a podrobnost členění nákladů.

Kalkulační metody:

• kalkulace dělením

-          prostá kalkulace dělením

-          stupňovitá kalkulace dělením

-          kalkulace dělením s poměrovými čísly

• kalkulace přirážkové
• kalkulace ve sdružené výrobě

-          zůstatková (odečítací) metoda

-          rozčítací metoda

-          metoda kvantitativní výtěže

• kalkulace rozdílové (metoda standardních nákladů, metoda normová)

Prostá kalkulace dělením

• Náklady na kalkulační jednici n se zjišťují podle položek kalkulačního vzorce dělením úhrnných nákladů N za období počtem kalkulačních jednic q vyrobených za období

                                       n = N / q

• Používá se nejčastěji v hromadné výrobě (těžba uhlí a rud, výroba piva, limonád…), ve strojírenství jen při omezeném výrobním sortimentu (výroba turbín, motorů…)

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Příklad

Byly zúčtovány tyto náklady za měsíc:

Bylo vyrobeno 966 500 litrů moštu:

Náklady na jeden litr:

Vlastní náklady na 1 láhev o obsahu 0,1 činily: 1,044 x 0,7 = 0,731 Kč.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Stupňovitá kalkulace dělením

Nejjednodušší případ použití stupňovité kalkulace je při oddělení výrobních, správních nebo odbytových nákladů, když se liší počet vyrobených a prodaných výrobků. Tím se zabezpečí, aby výrobky, které v daném období nebyly prodány, nebyly zatěžovány odbytovými, resp. Správními náklady.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

příklad

Pokud bychom nesestavovali kalkulaci takto (dvojstupňově), dostali bychom jinou částku nákladů i jinou cenu:

Náklady na 1 vyrobený kus =  (100 000 + 20 000) / 1000 = 120 Kč

Cena 1 kusu = 120 + 120x0,22 = 120 + 26,4 = 146,40

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Hlavní uplatnění má tato metoda ve stupňové (fázové) výrobě, kdy výrobek prochází několika výrobními stupni. Pak sestavujeme kalkulaci pro jednotlivé výrobní stupně, což předpokládá měření objemu produkce a zjišťování nákladů zvlášť pro každý výrobní stupeň, který je nákladovým střediskem.
• Metoda se uplatňuje hlavně v chemické výrobě.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Příklad

Výroba probíhá ve třech výrobních stupních; potřebné údaje jsou v tabulce. Zjistíme-li zpracovací náklady na jednici finálního výrobku prostým dělením 480 000 / 4000, dostaneme 120 Kč na 1 výrobek. Tato částka se liší od nákladů zjištěných jako součet nákladů na jednici výroby jednotlivých výrobních stupňů (117 Kč), kdy bereme v úvahu počty skutečně dohotovených výrobků v jednotlivých výrobních stupních.

Vstupní údaje pro stupňovou kalkulaci

Kalkulují se celkové náklady každého výrobního stupně, které pak přecházejí jako materiálové náklady (obvykle v položce polotovary vlastní výroby) do dalšího výrobního stupně. Metodu nazýváme postupná kalkulace.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kalkulace dělením s poměrovými (ekvivalenčními) čísly

Této kalkulace se používá při výrobě výrobků lišících se pouze velikostí, tvarem, hmotností, pracností nebo jakostí (např. hutnické, cihlářské, dřevařské výrobky), u nichž by zjišťování výrobních nákladů bylo obtížné. Poměrová čísla zvolíme podle poměru spotřeby času na výrobu, hmotnosti, přímých mezd, velkoobchodní ceny výrobku, popř. podle více ukazatelů.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Příklad

Vyrábějí se tři velikosti výrobku. Normy spotřeby strojového času jsou 1,5 min, 1,8 min, 3 min na 1 kus. Plánovaná výroba v měsíci je 200 000 ks 1.velikosti, 80 000 ks 2.velikosti a 50 000 ks 3.velikosti, celkové náklady jsou 18 458 tis. Kč.

Poměrová čísla zvolíme podle poměru spotřeby času:

• 1.velikost – 1
• 2.velikost – 1,2 (1,8 : 1,5)
• 3.velikost – 2 (3 : 1,5)

plánovaná výroba v poměrových jednotkách:

Náklady na 1 poměrovou jednotku budou:

18 458 / 396 000 = 46,61

náklady na jednotku:

• 1.velikost – 46,61
• 2.velikost – 46,61 x 1,2 = 55,93       
• 3.velikost – 46,61 x 2 = 93,22

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kalkulace přirážková

Používá se pro kalkulování režijních nákladů při výrobě různorodých výrobků, a to většinou v sériové a hromadné výrobě. Náklady se rozdělí do dvou skupin, a to na náklady přímé a režijní. Přímé náklady vypočítáváme přímo na kalkulační jednici, režijní náklady se zjišťují pomocí zvolené základny a zúčtovací přirážky (sazby) jako přirážka k přímým nákladům.

• Přirážka je stanovena buď procentem, které zjistíme jako podíl režijních nákladů na nákladový druh zvolený za rozvrhovou základnu, nebo sazbou, kterou vypočteme jako podíl režijních nákladů na jednotku naturální rozvrhové základny. Snahou by mělo být vykazovat co nejvíce nákladů ve formě přímých nákladů.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

příklad

přímé mzdy celkem činí 50 000 Kč za měsíc; režie celkem činí 150 000 Kč za měsíc; přirážka režie v procentech přímých mezd je 300% (150 000 / 50 000). Částku režie připadající na konkrétní výkon vypočteme jako součin zúčtovací sazby a přímých nákladů zvolených na rozvrhovou základnu.